Mistr Lin-ťi

Není zenový mistr jako zenový mistr. Každý má svá specifika a je jedinečný tak, jako je ostatně jedinečná každá vnímající bytost. Rád bych se zmínil o chlapíkovi, pokračovateli jižní větve čchanu (japonsky zenu), jménem Lin-ťi (japonsky Rinzai). Byl to zajímavý chlapík. Žil v době, kdy císař zrušil spousty buddhistických klášterů, vyháněl mnichy z pohodlného teplíčka a kraj byl samý rebel a vzpoura.

V mládí se učil texty súter, buddhistickou literaturu, aby později říkal, jak už to zenoví mistři říkávají, že jde jen o iluze, mnoho povyku a slov pro nic. Své žáky častoval ranami holí, nadávkami, moc se s nimi prostě nemazal. Každého hned prokouknul. Dělal si z mnichů legraci, říkal jim, že čučet vsedě do zdi nikam nevede, že je to hloupá póza. I celé jejich bezdomoví je jen jakási hra a sebeklam, že prostě není žádný rozdíl mezi tím, jestli si někdo o sobě myslí, že je světec nebo obejda. Hlavní je být normální. Jíst, když je čas jídla, spát, když se má spát a podobně.

Pravý student Cesty se podle Lin-ťiho nikdy nestará o buddhu, je od všeho na hony vzdálen a odloučen, je osamocený a nikdy se nenechá strhnout okolními nepodstatnými věcmi. Mohli by k němu přijít všichni buddhové a v jeho mysli by ani na okamžik nevznikl pocit radosti. Ani by ho neznepokojil fakt, že se země a nebe převrací vzhůru nohama.

Mistr Lin-ťi se také nemazal s ostatními mnichy. Někteří jsou podle něho bázliví jako novopečená nevěsta, strachují se, aby nebyli vypovězeni z kláštera, aby jim někdo nevzal jejich porci rýže. Opravdoví mistři podle něj nebyli těmi, kdo by někoho poslouchali a byli vždy z klášterů vyhnáni. Podle toho se dá poznat, že to byli lidé velice cenní. Jestliže totiž s vámi někdo souhlasí, jdete-li kamkoliv, k čemu vám to je?

Jeho učení a slova byla jasná a stručná. Třeba jednou svým žákům vynadal, že nejsou schopni zastavit svou mysl, která skáče sem a tam všude kolem, stále něco hledá. Řekl jim, že jsou uvězněni v těchto zbytečných žádostech a představách, které trápily a trápí člověka odpočátku. A poradil jim, aby to nechali být, jak to je. Buddhové jsou jen výkaly a všechny řeči o osvícení jsou jen překážkami na cestě. Ani na okamžik není dobré zaměstnávat mysl hledáním buddhovství.

Také při jedné příležitosti svým žákům oznámil, že kolem sebe vidí jen hromadu starých, dohola oholených chlapíků, kteří nerozeznají dobré od zlého, ale stále jen čmuchají po tom, jak se dobrat bohů a démonů. Že jsou slepci, kteří jednoho dne budou muset platit za vše, co promarnili.