Mnišky

Příběh sporu mnišek o výslovnost mantry Kwanseum Posal.

Mnišky

Kdysi dávno žil v Koreji významný mistr Hagun. Žil v osamění na vysoké skalnaté hoře. V údolí pod jeho poustevnou ležely dva kláštery. Jednoho dne se mezi mniškami z Východního a Západního kláštera objevila neshoda. Mnišky z Východního kláštera řekly: "Když zpíváte Kwanseum Posal, musíte vyslovovat Kwan Se-um Posal." Ale mnišky ze Západního kláštera odporovaly: Ne, ne, tak to není. Správně je Kwan Se-om Posal!" V každém klášteře zněla tato mantra trochu jinak. Jedna skupina tvrdila, že "Kwan Se-um Posal" je správně, a druhá skupina hlásala, že správně je "Kwan Se-om Posal". V každém klášteře bylo více než dvě stě padesát mnišek. Stále se hádaly. "Správně je to tak, jak to zpíváme my!" "Vy to zpíváte špatně! Správně je om!" Nebyly schopny se dohodnout na správné výslovnosti.

Jednoho rána předstoupila před své sestry v Dharmě hlavní mniška Východního kláštera: "Nemůžeme se dohodnout, možná bychom se měly poradit se zenovým mistrem, který žije v horách." Všechny mnišky nadšeně souhlasily. "Zítra v devět hodin v noci zajdeme za zenovým mistrem a zjistíme, jaký je jeho názor."

Představená kláštera byla mniškou již přes třicet let a tento problém ji skutečně znepokojoval. "My zpíváme um, ony zpívají om. Co když je om skutečně správně? Jestli je to tak, ztratíme všechny tvář. Jak se jen ujistit, že máme pravdu?" Svěřila se se svými obavami ostatním mniškám. Radily se celou noc. "Možná že bychom si měly promluvit se zenovým mistrem ještě předtím, než se sejdeme. Jak jen se ho správně zeptat? To je nejdůležitější!"

Vtom jedna mladá mniška vyhrkla: "Loni jsem se starala o zenového mistra Haguna. Vím, že má hrozně rád rýžové koláče. Udělejte několik výborných rýžových koláčů, dejte mu je a potom se ho zeptejte. Možná že dostanete dobrou odpověď!"

Všechny mnišky nadšeně souhlasily: "Výborně! To je skvělý nápad!"

Příprava rýžových koláčů je docela jednoduchá. Vezmete rýžové těsto, vyválíte je a ostrým nožem vykrájíte koláče. A tak mnišky rychle připravily mísu výborných rýžových koláčů. Nechtěly, aby je při tom viděly mnišky ze Západního kláštera. V devět hodin zazní v korejských zenových klášterech zvon, zhasnou se světla a mnišky musí jít spát. A tak jako obvykle i tentokrát udeřily do zvonu a při světle svíčky se postily do výroby rýžových koláčů. Když byly koláče hotové, vybraly mezi sebou dvě nejváženější mnišky, aby podnikly cestu do hor, navštívily zenového mistra a přinesly mu mísu plnou výborných rýžových koláčů.

Po dlouhém stoupání dorazily k poustevně. Starý zenový mistr spával jen krátkou dobu.

ŤUK, ŤUK, ŤUK. Zpoza dveří se ozval mistrův hlas: "Kdo je tam?"

"Mistře, to jsme my, mnišky z Východního kláštera."

"Devět hodin už je dávno pryč. Co se stalo?"

"Ach, máme nějaké - no, ehm, slavily jsme narozeniny jedné starší mnišky. Upekly jsme rýžové koláče a vzpomněly jsme si na vás, že jste tu sám a že nemáte pořádně co jíst! Máte rád rýžové koláče?"

"Ach! Rýžové koláče! To je báječné!" Víte, byl velmi šťastný, a tak je nechal vejít dovnitř. Radostně se smál. Mniši, kteří žijí v horách, nemívají koláče příliš často, nic nemívají příliš často. Rýžové koláče jsou pro ně ohromnou pochoutkou. Mniši rýžové koláče přímo milují! "Ach ano, mám rád rýžové koláče!" A mnišky mu předložily mísu plnou znamenitých koláčů. "Mňam, chutnají výborně! To je dobrota! Jak lahodné!"

Mnišky byly také velice šťastné: "Chutnají vám, mistře?"

"Ach ano! Znamenité! Skvělá pochoutka! Děkuji! Mnohokrát vám děkuji!"

"Mistře, rády bychom se vás na něco zeptaly..."

"Jen se ptejte, na co chcete!"

"Rády bychom se zeptaly..." A vylíčily mu, co se toho dne událo. Vyprávěly mu o svém sporu s mniškami Západního kláštera: "Zpívají Kwan Se-om Posal. My jsme z Východního kláštera a zpíváme Kwan Se-um Posal. Máme pravdu? Je Kwan Se-um Posal správně?"

"Ovšemže máte pravdu! Správně se má zpívat Kwan Se-um Posal!"

Mnišky byly velice šťastné: "Ach mistře, musíme se s nimi zítra dohodnout. Byly bychom rády, kdybyste přišel a náš spor vyřešil. Říkáte tedy, že Kwan Se-um Posal je správně, je to tak?"

"Přesně tak!" Mnišky se spěšně vrátily z hor dolů a uložily se ke spánku. Radovaly se, že se jejich záměr zdařil. Nyní se už nemůže stát, že by ztratily před mniškami Západního kláštera tvář.

Mezitím dolehla tíha neshod na mnišky ze Západního kláštera. Celý den nemluvily o ničem jiném než o plánovaném setkání. "Co bychom tak mohly udělat?" Jedna z nich navrhla, aby ještě předtím, než se ono setkání uskuteční, zjistily názor zenového mistra. "Jak se ho ale zeptat?" Daly hlavy dohromady a snožily se na něco přijít. Po chvíli se jedna z nich ozvala:

"Znám mysl zenového mistra."

"A jaká je jeho mysl?"

"Přítel našeho zenového mistra, mistr ten a ten, je také mým přítelem. A vím, že oba dva mají moc rádi nudle!"

"Nudle?"

"Ano, nudle. Připravíme speciální nudle a v noci je mistrovi doneseme. Potom se ho zeptáme, zda je Kwan Se-om Posal správně!"

"Ach, to je báječný nápad!" zaradovaly se mnišky. "Musíme se ho zeptat dříve, než to udělají naše sousedky." A tak se pustily do přípravy speciálních nudlí. Vyrobit nudle není vůbec snadné. Je k tomu třeba hodně času. Příprava rýžového koláče je jednoduchá, ale udělat nudle je mnohem těžší. Nejprve si musíte připravit rýžovou moučku, rozválet ji a potom opatrně nakrájet nudle, každou zvlášť. A teprve těsně před podáním je vložit do polévky, jinak by byly příliš rozměklé a nebyly by tak dobré. S prací byly hotovy až pozdě v noci. Vybraly mezi sebou dvě vážené mnišky a ty vzaly nudle a přinesly je zenovému mistrovi. Staří mniši si přes den krátce zdřímnou, ale v noci příliš nespí.

ŤUK, ŤUK, ŤUK!

"Kdo je to?" ozvalo se z poustevny.

"Mistře, to jsme my, mnišky ze Západního kláštera."

"Ach, vždyť už je skoro půlnoc. Co se stalo? Pojďte dál."

"Ano, ehm - mistře, měly jsme dnes v noci v našem klášteře pamětní slavnost." Když v Koreji někdo zemře, jeho rodina uspořádá pamětní ceremunii. Někdy se tyto ceremonie konají v noci. "Byla to velká slavnost, udělaly jsme hodně nudlí a vzpomněly jsme si na vás, že tady v horách nemáte co jíst. Mistře, máte rád nudle?"

"Ach ano. Mám rád nudle!" V Koreji se říká: "Rýžový žaludek, koláčový žaludek, nudlový žaludek - každý je jiný." Různí lidé mají v oblibě různá jídla, některá jim chutnají více a jiná méně. Ale tento zenový mistr byl jiný. Zdálo se, že mu chutná úplně všechno. "Ach, nudle mám moc rád! To je skvělé!" Hltal je s obrovským požitkem. "Jaká dobrota! Výborné nudle. Děkuji vám mnohokrát, že jste si s nimi daly takovou práci. Myslely jste na mě a to mě velice těší!"

"Rádo se stalo mistře." Mnišky se zaradovaly, že brzy dosáhnou svého. Zenový mistr měl také radost. Mnišky chvíli otálely a potom se jedna z nich ozvala: "Mistře, rády bychom se na něco zeptaly..."

"Jen se ptejte, na co chcete."

"Mistře, naše mnišky zpívají Kwan Se-om Posal, ale mnišky z Východního kláštera zpívají Kwan Se-um Posal. Mistře, je om správně?"

"Samozřejmě! Om je správně."

"Ach, děkujeme mnohokrát! Už chápeme, proč jste tak velký zenový mistr. Zítra dopoledne v jedenáct hodin se s vámi chceme všechny sejít, abyste náš spor rozhodl. Řeknete tedy při té příležitosti, že Kwan Se-om Posal je správně?"

"Jistěže! Kwan Se-om Posal je správně."

"Ach, děkujeme. Mnohokrát děkujeme!"

Měly velkou radost. Ve dveřích se uklonily a odešly. Dolů takřka utíkaly, jen aby svou zprávu co nejdříve sdělily ostatním. Když dorazily zpět do svého kláštera a oznámily svým sestrám v Dharmě, co zenový mistr řekl, všechny se daly nadšením do křiku: "Hurá! Vyhrály jsme! Vyhrály jsme! Zenový mistr řekl, že máme pravdu!" Velice se radovaly. Potom šly spát.

Druhého dne zazněl v jedenáct hodin v obou klášterech velký zvon. Pět set mnišek se shromáždilo v hlavní Buddhově hale, aby předneslo svou záležitost velkému zenovému mistrovi Hagunovi. Mistr vystoupil na vysokou tribunu a urovnal si své dlouhé slavnostní šaty. Všech pět set mnišek se mu třikrát společně poklonilo. Potom vystoupily dvě starší mnišky, zástupkyně obou klášterů. První řekla: "Včera jsme se všechny dostaly do sporu. Věříme, že Kwan Se-um Posal je správně!"

"Ne, ne! Kwan Se-om Posal je správně," odporovala druhá mniška.

"Kwan Se-um Posal!"

"Kwan Se-om Posal!"

"Mistře, my nemůžeme nic rozhodovat. Proto bychom se vás všechny rády zeptaly. Co je správně: Kwan Se-um Posal, nebo Kwan Se-om Posal?"

Zenový mistr zavřel na chvíli oči. Jak tak uvažoval nad touto jejich hlubokou otázkou, kývalo se jeho tělo dopředu a dozadu, zároveň se sedadlem na vysoké tribuně. Mnišky se nakláněly dopředu, dychtíce slyšet, co k této velké záležitosti pronese. Po delší době pomalu oznámil shromáždění: "To je velice těžká otázka!"

"Jak to myslíte, těžká? Včera jsme přece mluvili o tom, že Kwan Se-um Posal je správně..."

Ostatní mnišky řekly: "Ale mistře, vždyť jste řekl..."

Zenový mistr se na okamžik odmlčel, oči měl stále zavřené. "Ale je to velice jednoduché..."

Mnišky z obou skupin si oddechly: "Ach, je to velice jednoduché!" Všechny si pomyslely: "Nakonec budeme mít pravdu my!"

Mistr řekl: "Když jsem byl ještě mladý mnich, studoval jsem nejdůležitější sútry naší tradice. Sútra rýžového koláče říká, že Kwan Se-um Posal je správně. Ale Velká nudlová sútra říká, že správně je Kwan Se-om Posal!"

Mnišky se do sebe pustily: "Vy jste daly mistrovi rýžové koláče! Vy podvodnice!"

"A vy jste mu daly nudle! To není fér!"

"Vy jste podvodnice!"

"Vy jste podvodnice!" A pořád dokola a dokola. Myšlení, myšlení, myšlení. Hodnocení, hodnocení, hodnocení.

Náhle mistr vykřikl: "KAAAAAATZ!!! Odhoďte to všechno!" Kwan Se-um Posal je Kwan Se-um Posal. Kwan Se-om Posal je Kwan Se-om Posal. Když zpíváte, tak jenom zpívejte!"

Mnišky byly šokovány. Jejich mysli byly okamžitě čisté. "Ach, děkujeme mnohokrát!"

"Mnohokrát vám děkujeme za vaše poučení!"

"Nelpěte na slovech," řekl mistr. "Prostě to dělejte!" Potom slezl z vysoké tribuny a vrátil se zpět do hor.