Co je to kóan

Šuzan držel svou hůl a řekl mnichům: "Jestliže to nazvete holí, bude to odporovat skutečnosti. Jestliže to nenazvete holí, ignorujete fakta. Jak to nazvete?"

Dávní mistři sice nemohli tušit nic o rozdílnosti funkcí mozkových hemisfér člověka, ale v rámci klášterní praxe vymysleli systém, jak slovem a logikou porazit slovo a logiku. Jak se dostat z pasti jazyka. Indoevropské jazyky používají systém písmen, ze kterých skládají slova, a tak označují buď podmět, věc, nebo osobu, a jiná slova označují jejich činnost. Říkáme hrom zahřměl, ale ve skutečnosti nelze oddělit hrom od zahřmění. Magrittův obraz dýmky, na kterém je napsáno, že to není dýmka (je to jen obraz dýmky), ilustruje náš problém z vizuální stránky. A psychologové dnes vědí, že jakmile se na něco podíváme, okamžitě naskočí v levé mozkové hemisféře program, který musí hodnotit, kritizovat, posuzovat, čehož důsledkem jsou emoce. Jak se vymanit z diktátu tohoto programu? Kóany jsou velmi účinnou, i když na první pohled velmi paradoxní metodou.

Kóan je totiž jakýsi krátký vtip, paradoxní prohlášení, racionálně neřešitelné rčení, které zkratuje levou mozkovou hemisféru a ukáže adeptovi zenu, že vyčtená moudrost není k ničemu. Například: "Když tleskneš dvěma rukama, ozve se zvuk. Jak zní tlesknutí jedné ruky?" Levá mozková hemisféra je v koncích, řešení nezná. V tu chvíli se musí propojit s pravou, intuitivní, vztahovou, sluchovou a hudební hemisférou. Ukázalo se, že například dětské hádanky podobně paradoxního typu neuvěřitelně vylepšují schopnost učit se, psát, počítat, vyslovovat, číst a pamatovat si.

Asi nejznámějším kóanem je první ze slavné sbírky Mumonkan (překládá se jako Brána bez brány): Džóšu se zeptal mistra: "Má pes buddhovství?" A mistr odpověděl: "Mu."

Mu znamená v čínštině zápor. Mistr tedy odpověděl záporně, přestože všichni buddhisté vědí, a prohlásil to i samotný Buddha, že všechny živé bytosti jsou dokonalé a osvícené. Co to znamená? Adept zenu má problém. Co je to mu? Proč mistr řekl mu? Řešení nenalézá, a čím více se soustředí, tím více se vzdaluje od správného řešení. Veškeré snažení obvyklého typu je kontraproduktivní. Člověk musí uvolnit tělo a především mysl, jako vrcholový sprinter, aby podal maximální výkon. Tady pak pomáhá zkušenost mistra, schopnost dát si mu do hary, vytrvalost a motivace (mu se pak stává jakousi mantrou a pomáhá jak dodávat energii, tak uvolňovat psychiku zoufalého řešitele zapeklité hádanky).

Korejský mistr Seung Sahn proslul tím, že si se svými žáky psal dopisy. Rád používal velmi současného kóanu: "Kdy je cukr sladký?" Představme si, že se všemi svými současnými vědomostmi jsme v pozici člověka, který sice vystudoval vysokou školu potravinářskou a napsal diplomovou práci o výrobě cukru, ale ve skutečnosti nikdy v životě cukr neochutnal. Ví o cukru všechno, ale ve skutečnosti neví nic. V krizové chvíli nevyhnutelně zklame. Právě tak víme mnozí z nás tolik o životě a člověku, ale ve skutečnosti toho moc nevíme, protože "to" žije jaksi samo za nás, a o našem životě a jeho kvalitě rozhodují žlázy s vnitřní sekrecí a prastaré programy, které evoluce vyvinula pro život v lesostepi v tlupě o pětadvaceti členech. Proto nám "to" stále více přestává fungovat. Proto je nejvyšší čas něco se sebou - přesněji řečeno s programem, pomocí kterého žijeme a vnímáme - dělat.

Program přestal vyhovovat už Buddhovi a jeho následovníkům, natož nám v moderní době. Co s tím? Když máme poškrábanou gramofonovou desku, přece nevyhodíme gramofon. Když spadne v počítači program, přece jej nevyhodíme do popelnice. Což takhle nainstalovat nový, pro současnost použitelnější program? Zazen, kinhin, kóany a satori jsou lidské defragmentovací, čisticí a resetovací programy pro 3. tisíciletí par excellence.

Práce na kóanu je zvláště v obdobích sešinu velmi intenzivní, adept celé dny i noci sedí v zazenu a "řeší" kóan. Posiluje tělo a mysl víc, než by se na první pohled zdálo. Mysl si zvyká na propojenost mozkových hemisfér, dendrity se propojují jinak - a pak lup a je to kenšo, nebo dokonce osvícení. A člověk už nadosmrti ví, že to je jinak, že byl obětí toho, čemu Indové říkají mája, iluze vnímání. Objevil neuvěřitelné možnosti a schopnosti svého těla a mysli. A nemůže se nepodělit - stává se učitelem.

Zdroj: Vlastimil MAREK www.regenerace.net

Zen