Vahadlo

Jednoho rána řekl mistr Lin ti mnichům ve svém klášteře:

Mí věrní! Dnes vám budu vyprávět,jak dal kdysi moudrý venkovan za vyučenou našemu někdejšímu mistrovi. Když za oněch časů mistr ještě jako potulný mnich chodil dole na jihu, potkal jednou jakéhosi rolníka. Rolník si na poli vyhloubil a vodou z té studny zavlažoval rýži, kterou pěstoval. Vodu vytahoval z hloubi země v obyčejném vědru holýma rukama. Mistr přišel blíže a když viděl, co ten dobrý muž dělá, začal se chytat za hlavu. Potom se venkovana zeptal:

Poslyš rolníku! Proč nepoužíváš vahadlo? Do slunce západu bys mohl mít zalito třikráte tolik než bez vahadla. Proč si je ke studni nepostavíš? Ušetřil by sis spoustu zbytečné práce!

Ale rolník mistrovi odpověděl:

To vím také, že by mi vahadlo ušetřilo plno práce. Jenže právě proto je nepoužívám! Vždyť co bych si s tou ušetřenou prací počal? Mohl bych obdělat nový kus pole, kde bych vyhloubil novou studnu a kdybych i k té postavil vahadlo, zase bych si ušetřil námahu. A tu bych mohl vynaložit na obdělání dalšího lánu, takže nakonec bych na všech obdělávaných polích vypěstoval tolik rýže, že bych ji už ve vsi ani neprodal. Přikoupil bych si tedy nějaké buvoly a vůz a jezdil bych s rýží na trhy do vzdálených měst. Na tržištích bych s rýží celé dny vysedával, hašteřil bych se a smlouval, vposledku bych ale jistě nevyšel naprázdno. Koupil bych si tedy zase nové pole, obdělal bych je, vyhloubil bych studnu a postavil k ní vahadlo a než bych se nadál, musel bych pracovat víc než kdy předtím a to všechno jen kvůli vahadlu. Ušetřená práce by mi nepřinesla nic, než jen další práci a můj život by byl den ze dne trudnější. S vahadlem bych to tedy, jak vidíš, pěkně vymňoukl. Proto se má studna docela dobře obejde bez něho." - vysvětlil rolník našemu někdejšímu mistrovi, který jeho slova zapsal a tak se dodnes uchovala." dovyprávěl Lin ti, ale na závěr příběhu ještě dodal:

"Ctihodní mniši! Ačkoli si u nás v klášteře psané tradice zhola nic neceníme, toto učení si zapište a citujte je všude, kde to jen půjde. Aby se nám nakonec celá země neježila těmi protivně nemotornými vahadly!" řekl onehdy mistr Lin ti, ve svém klášteře, na břehu řeky Chu tchuo.